Nominativ, neboli 1. pád, je základním a nejdůležitějším pádem v české gramatice. Používá se především pro podmět věty – tedy ten, kdo nebo co vykonává činnost.

V tomto článku se podíváme na jeho pádovou otázku, příklady použití a specifika, která s nominativem souvisejí.

Co je to nominativ?

Nominativ označuje podmět, tedy osobu nebo věc, která je „hlavní postavou“ věty. Slova v nominativu odpovídají na otázky Kdo? Co? a jsou v základním tvaru, který se uvádí ve slovnících.

Nominativ najdeme například ve větách, které popisují:

• kdo něco dělá (podmět věty),
• co existuje (předmět věty v případě, že není činností ovlivněn).

Pádová otázka

Nominativ odpovídá na otázky:

• Kdo? (osoba nebo živá bytost, která vykonává činnost),
• Co? (věc nebo jev, který něco dělá nebo existuje).

Příklady použití nominativu

1. Osoby a živé bytosti
   • Kdo přijde na večeři?
     Petr přijde na večeři.
     • „Petr“ je v nominativu, protože odpovídá na otázku Kdo?
2. Věci a neživé objekty
   • Co leží na stole?
     Kniha leží na stole.
     • „Kniha“ je v nominativu, protože odpovídá na otázku Co?
3. Podmět ve větě
   • Dítě si hraje na zahradě.
     • Kdo si hraje na zahradě? Dítě.
       V této větě je „dítě“ podmětem a je ve 1. pádě.

Kdy používáme nominativ?

Nominativ používáme, když chceme označit podmět věty. Podmět je ten, kdo něco dělá, kdo vykonává činnost, nebo ten, o kterém se v celé větě mluví. Bez nominativu by nám ve větě chyběl základní stavební kámen – někdo nebo něco, o čem věta pojednává.

Příklady:

• Pes běží po louce. (Kdo běží? Pes.)
• Auto stojí před domem. (Co stojí? Auto.)
• Děti si hrají na pískovišti. (Kdo si hraje? Děti.)

Základní tvar slova

Slovo v nominativu je základním tvarem, který najdete ve slovníku. Například:

• pes,
• auto,
• dítě.

Tento základní tvar slouží jako výchozí podoba pro všechny ostatní pády, které slovo může nabýt v závislosti na jeho funkci ve větě.

Výjimky a speciální případy

V nominativu se mohou vyskytovat také věty, které nemají podmět vyjádřený přímo, ale je implicitní. Takové věty najdeme například v situacích, kdy podmět vyplývá z kontextu:

• Prší.
  (Zde není přímo zmíněno „co“ prší, ale z kontextu je jasné, že mluvíme o dešti. Tímto způsobem se podmět zcela vynechává.)

Nominativ může také stát vedle jiných tvarů ve větě, například při seznamování nebo při představení:

• To je můj bratr.
  (Zde „můj bratr“ je podmět ve větě a je ve tvaru nominativu.)

Závěr

Nominativ je základním pádem, který nám pomáhá určit, kdo nebo co vykonává činnost ve větě. Je klíčovým prvkem každé věty, protože bez něj bychom nemohli vědět, o kom nebo o čem se mluví.

Když si položíme otázku Kdo? nebo Co?, vždy nám to napoví, zda máme použít nominativ, a pomůže nám správně vytvořit větu.