Vokativ, neboli 5. pád, je zvláštní pád, který slouží k oslovování nebo volání.

Zatímco v ostatních pádech se slova používají k popisu vztahů mezi objekty nebo činnostmi, vokativ má jedinečný úkol: zaměřit naši pozornost na konkrétní osobu nebo bytost, kterou přímo oslovujeme.

V tomto článku se podíváme na pádovou otázku vokativu, příklady jeho použití a několik praktických rad, jak ho správně používat.

Co je to vokativ?

Vokativ je pád, který se používá pro přímé oslovení nebo volání na někoho. Slova ve vokativu odpovídají na otázku Kdo? (když někoho přímo oslovujeme). Tento pád se v češtině objevuje hlavně u osobních jmen, ale také u zvířat nebo pojmenování, která oslovují bytosti.

Pádová otázka

Vokativ odpovídá na otázku:

• Kdo? (při přímém oslovení)

Příklady použití vokativu

1. Oslovení osoby
   • Petře, přijď sem!
     • Petr je osloven přímo, a proto se jeho jméno skloňuje do vokativu jako „Petře“.
2. Volání na někoho
   • Maminko, kde jsi?
     • Maminka je volána a v takovém případě používáme vokativní tvar „maminko“.
3. Přímé oslovení zvířete
   • Fido, pojď sem!
     • Jméno psa „Fido“ je použito ve vokativu, když ho voláme.
4. Přátelská oslovení a vykřičníky
   • Kamaráde, to jsem nečekal!
     • „Kamarád“ se mění ve vokativ „kamaráde“, protože mluvčí oslovuje přítele.

Vokativ u jmen

Vokativ se nejčastěji používá u křestních jmen. U mužských a ženských jmen se často tvar liší od nominativu (1. pádu). Některé příklady:

• Mužská jména:
  • Petr → Petře
  • Karel → Karle
  • Tomáš → Tomáši
• Ženská jména:
  • Marie → Marie (beze změny)
  • Anna → Anno
  • Eva → Evo

Vokativ u podstatných jmen

Kromě osobních jmen se vokativ používá i pro běžná podstatná jména, pokud označují bytosti, které oslovujeme. Příklady:

• Učiteli, mám otázku. (oslovení učitele)
• Tatínku, pojď si hrát! (oslovení tatínka)
• Psíku, ke mně! (oslovení psa)

Výjimky a zvláštnosti

1. Některá jména se ve vokativu nemění
   U některých jmen zůstává tvar ve vokativu stejný jako v nominativu (1. pád). Například:
   • Marie → Marie (žádná změna)
   • Marek → Marku
2. Moderní oslovování bez vokativu
   V dnešní době je stále běžnější oslovovat lidi jejich jmény bez skloňování, hlavně u mladších generací nebo v neformální mluvě. Například místo tradičního Petře uslyšíme častěji jen Petr, i když by správně měl být ve vokativu.
3. Vokativ u cizích jmen
   Cizí jména často zůstávají ve stejném tvaru jako nominativ, například:
   • John → John
   • Emily → Emily

Přehled použití vokativu

• Osobní oslovení: Petře, Anno, Evo
• Volání na osoby: Mami, tati, babi
• Oslovení zvířat nebo přátel: Fido, kamaráde, kočičko
• *V neformální mluvě může zůstat tvar stejný jako nominativ (Petře → Petr)

Praktické příklady

1. Martine, pojď sem!
   • Kdo? Martine (oslovujeme přímo osobu jménem Martin, které se ve vokativu mění na „Martine“.)
2. Pavle, co děláš?
   • Kdo? Pavle (při oslovení Pavla se používá vokativ „Pavle“.)
3. Tatínku, kde jsi?
   • Kdo? Tatínku (při oslovení tatínka používáme vokativní tvar „tatínku“.)
4. Kočičko, pojď ke mně.
   • Kdo? Kočičko (když voláme na zvíře, použijeme vokativ.)

Kdy vokativ nepoužíváme

Vokativ se nepoužívá při mluvení o někom nebo něčem, pouze při přímém oslovení. Například ve větě Vidím Petranepoužíváme vokativ, protože Petra neoslovujeme, ale mluvíme o něm.

Závěr

Vokativ je specifický pád, který slouží k oslovování a volání na osoby nebo bytosti. Jeho hlavní otázka zní Kdo?, a pokud si nejste jisti, zda ho použít, zeptejte se sami sebe, zda někoho oslovujete nebo na něj voláte.

I když se v moderní češtině někdy vokativ nahrazuje nominativem, v tradiční a formální češtině má své pevné místo a zůstává důležitým prostředkem k oslovení.